02 0314-1 DR

DR – parní lokomotiva 02 0314-1, s olejovým topením, zelené provedení s ozdobnou linkou na kabině strojvedoucího.

Hlavní vlastnosti modelu:

• Rámy, kola, kotel a tendrové těleso z kovu

• Pohon přes 5pólový výkonný motor na všechny hnací a spřažené nápravy

• Odběr proudu přes lokomotivu i tendr

• Sound verze z výroby s DCC-Bluetooth sound dekodérem

• Digitálně ovladatelné světelné funkce:

  • Funkční osvětlení pohonu

  • Přední a zadní světla měnící se podle směru jízdy

  • V digitálním režimu blikající ohniště

• Sound verze připravena pro napájení powerbankou

• Pohyblivé dvířka ohniště u varianty s uhlím

• Digitální rozhraní podle NEM 662 („Next-18“)

• Lokomotiva a tendr krátce spřaženy pomocí nastavitelných spojek

• Historicky správné rozdíly kotle mezi uhlím a olejovou variantou

• Minimální poloměr oblouku: 310 mm

Legenda mezi německými parními lokomotivami, 18 314, patří mezi nejfascinující stroje německé železniční historie. Původně byla postavena v roce 1919 firmou Maffei jako badische IV h a již tehdy představovala vrchol techniky rychlých vlaků v jižním Německu: čtyři válce, elegantní linie a výjimečná stabilita jízdy.

V roce 1948 se díky diplomatickému zásahu Dr.-Ing. Maxe Baumberga, pozdějšího ředitele Fahrzeugversuchsanstalt Halle, dostala ze britské okupační zóny do sovětské okupační zóny. Baumberg používal IV h jako experimentální lokomotivu pro rychlostní a brzdové testy, vybavil ji moderními technologiemi, například Riggenbachovou brzdou, a nechal ji v roce 1960 kompletně rekonstruovat v RAW Zwickau.

Během rekonstrukce dostala nový kotel typu 39E, jednotný tendr 2’2’T34, elegantní krytování a komín s ozdobným stříbrným kruhem. Nový aerodynamicky zaoblený vzhled připomínal řadu DB 10 a získala přezdívku „Princezna z Halle“. S maximální rychlostí 150 km/h sloužila v 60. letech jako vysokorychlostní a zkušební lokomotiva VES-M Halle, později byla přestavěna na olejové topení (1968) a vyřazena v roce 1972 jako 02 0314-1.

Po letech strávených v depu Meuselwitz byla v roce 1984 převezena do SRN, kde je dnes k vidění v Auto- und Technikmuseum Sinsheim. Lokomotiva 18 314 spojuje badenské inženýrství, francouzskou eleganci a německý průkopnický duch. Je symbolem zlaté éry parní lokomotivy a snem každého modeláře.