BR18 314 ZVUK

Hlavní vlastnosti modelu:

• Rámy, kola, kotel a tendrové těleso z kovu

• Zvuk

• Pohon přes 5pólový výkonný motor na všechny hnací a spřažené nápravy

• Odběr proudu přes lokomotivu i tendr

• Sound verze z výroby s DCC-Bluetooth sound dekodérem

• Digitálně ovladatelné světelné funkce:

  • Funkční osvětlení pohonu

  • Přední a zadní světla měnící se podle směru jízdy

  • V digitálním režimu blikající ohniště

• Sound verze připravena pro napájení powerbankou

• Pohyblivé dvířka ohniště u varianty s uhlím

• Digitální rozhraní podle NEM 662 („Next-18“)

• Lokomotiva a tendr krátce spřaženy pomocí nastavitelných spojek

• Historicky správné rozdíly kotle mezi uhlím a olejovou variantou

• Minimální poloměr oblouku: 310 mm

HN9077 DR – parní lokomotiva 18 314, palivo uhlí, zelené provedení bez dekorativní linky na kabině strojvedoucího.

Legenda mezi německými parními lokomotivami, 18 314, patří mezi nejfascinující stroje německé železniční historie. Původně byla postavena v roce 1919 firmou Maffei jako badische IV h a již tehdy představovala vrchol techniky rychlých vlaků v jižním Německu: čtyři válce, elegantní linie a výjimečná stabilita jízdy.

V roce 1948 se díky diplomatickému zásahu Dr.-Ing. Maxe Baumberga, pozdějšího ředitele Fahrzeugversuchsanstalt Halle, dostala ze britské okupační zóny do sovětské okupační zóny. Baumberg používal IV h jako experimentální lokomotivu pro rychlostní a brzdové testy, vybavil ji moderními technologiemi, například Riggenbachovou brzdou, a nechal ji v roce 1960 kompletně rekonstruovat v RAW Zwickau.

Během rekonstrukce dostala nový kotel typu 39E, jednotný tendr 2’2’T34, elegantní krytování a komín s ozdobným stříbrným kruhem. Nový aerodynamicky zaoblený vzhled připomínal řadu DB 10 a získala přezdívku „Princezna z Halle“. S maximální rychlostí 150 km/h sloužila v 60. letech jako vysokorychlostní a zkušební lokomotiva VES-M Halle, později byla přestavěna na olejové topení (1968) a vyřazena v roce 1972 jako 02 0314-1.

Po letech strávených v depu Meuselwitz byla v roce 1984 převezena do SRN, kde je dnes k vidění v Auto- und Technikmuseum Sinsheim. Lokomotiva 18 314 spojuje badenské inženýrství, francouzskou eleganci a německý průkopnický duch. Je symbolem zlaté éry parní lokomotivy a snem každého modeláře.